Dovolte mi, abych reagovala na reportáž v pořadu Soukromá dramata, ve které jsem absolutně nedostala prostor, abych reagovala a z toho mála, co mi bylo umožněno říci, byla stejně odvysílána  jen zkreslená, sestřihaná a překroucená verze:

Slečna Anna si objednala aktivního psa, což argumentovala tím, že hodně chodí, že je velice aktivní člověk, který potřebuje hodně temperamentního psa, který vydrží často a hodně chodit ve velkém městě, kde v té době studovala.
Jejímu přání jsme vyhověli a po předvedení několika psů jsme jí začali cvičit Kessy, se kterou měla mimochodem možnost se několikrát projít již před samotným předáváním, protože naše cvičitelka jezdila v tu dobu do Brna a každou svou cestu využila ke schůzce a cvičení týmu Anna a Kessy. Nikdy ze strany klientky nepadlo, že by měla pochybnosti o kvalitě či vhodnosti námi vybraného psa. Poté došlo k samotnému předávání, které proběhlo jak v místě bydliště, tak i školy a internátu.
Rozhodně jsme ale netušili, že po samotném předání, kdy je velice důležité aby pes denně pracoval, odjede na skoro měsíc na vesnici, kde nejsou chodníky, natož frekvence a psa nechá běhat bez dozoru s drůbeží a jiným psem po dvorku.
Nepopírám, že při předávání určitě řešily neuposlechnutí psa v určitých situacích. Proto je ale na předávání vymezen celý týden, aby tak klientovi bylo vysvětleno, jak psa chválit i kárat. To se ale děje u každého psa, protože nepředáváme stroje a ani klienti nejsou schopni dávat povely ihned správně tak, aby si nově sestavený tým rozuměl na 100%. Proto máme ve smlouvě, že pokud pes nefunguje, tak na základě reklamace je organizace povinna psa přecvičit, pokud ani to nepomůže, pak vyměnit a pokud ani vyměněný pes nefunguje, tak se přistupuje k vrácení psa a tím pádem i peněz.
Po předání jela cvičitelka na kontrolu po předávání, ani tehdy nám nebyla podána reklamace. O to větší bylo naše překvapení, když jednoho večera asi 3 měsíce po předání zavolala slečna Anička, že zítra ráno ji máme čekat na nádraží, že přijede psa vrátit, že ho nechce, protože nefunguje. Na nádraží opravdu dorazila spolu s kamarádem a řekla pouze jednu větu, že psa nechce, že nefunguje, dále už s námi nekomunikovala a jen zarytě mlčela. K vysvětlení ji vyzýval i její kamarád, bohužel marně.

Že " jsme si psa vzali do depozitu"???
Co jsme tedy měli dělat, nechat psa uvázaného na nádraží? V našem zákoně sice byl v té době pes věc, ale nemůžeme ho někam odložit a čekat na soudní vyřešení případu. Navíc jsme se ještě ten den snažily od spolužáků ze školy zjistit, co se vlastně s Kessy dělo. Bylo nám řečeno, že Anička byla na psa hrubá, že ho uvazovala k topení, že ho stavěla na stůl ve třídě atd., atd.Nemalé překvapení nás čekalo, když nám kolega cvičitel ještě tentýž den volal, že Anička přímo ze schůzky s námi jela do jeho výcvikového centra a tam si objednala psa nového.

"Pes měl silný lovecký pud"
Po dobu výcviku pes bydlel nedaleko parku s rybníky, kde se neustále prohánělo velké množství kachen a labutí, nikdy s tím neměl problém. Byla jsem svědkem toho, jak vodil po ulici a procházel hejnem holubů, které děti krmily. Navíc tuto poznámku řekla Kateřina Studená, která pro naši organizaci kdysi pracovala a po rozvázání pracovního poměru nám řekla, že se pomstí.... Co dál říct???

"Děláme ostudu ostatním cvičitelům"
To mi kolegyně Helena Nerglová řekla i po telefonu a já jí už tehdy argumentovala, že naopak nás cvičitele chráním. Klient, ač hendikepovaný musí přece postupovat dle obchodního zákoníku, tak jako každý jiný. My přeci na výcvik tohoto psa vynaložily nemalé prostředky, a když se nám vrátil pes, kterého nebylo už možné přecvičit a předat dál, tak byl vlastně znehodnocen.  A kdo si na základě pohledu na psa dovolí říci, že když mu vlastně nechyběla noha, tak poškozen nebyl???

Dovolte mi uvést malý příklad: Farmář bydlící hluboko v polích si koupí nádherné krásné Ferrari, protože rád jezdí rychle. Odveze si ho na farmu, kde ho utopí v blátě, umoří v oranici, odveze v něm tunu nákladu a po třech měsících zjistí, že se s ním v blátě nedostane domů, tak ho vrátí, umyje a přiveze zpět do autosalonu, že auto neplní jeho požadavky, protože v něm nedojel rychle domů. Bude požadovat peníze zpět, aby si mohl ještě ten den koupit terénní vůz vedle v prodejně. Myslíte, že mu autosalon peníze vrátí a že takhle výborně zajetý vůz znovu prodá dalšímu zákazníkovi? Co myslíte?
Nevidíte v tom podobnost alespoň malou? Já bohužel ano!

Od odvysílání pořadu mi chodí opravdu vulgární a výhružné maily
 viz. mail...Ty svine zlodejska, vycvicit psa na hovno a nechas si za to zaplatit takovy ne krestansky penize....vrat ty pani penize svine zahrana...na kazdou svini se najde reznik...Na veletrzni te potka nestesti ....

  Všichni mě soudí po letech, kdy moje organizace vycvičila psy, kteří nás úspěšně reprezentují na mistrovství ČR i v zahraničí, kdy naši  psi zodpovědně  vodí dnes a denně své pány do zaměstnání a za zábavou a to mě opravdu bolí a mrzí. A ptám se, pranýřuje někdo instruktory autoškoly, když řidič někoho na silnici zabije, protože sedl do auta po dlouhém čase neježdění. Ale auto, které v garáži věky stojí bez práce nezmění své vlastnosti, pes bohužel ano.

Byla jsem u výslechu nau policii kvůli trestnímu oznámení, které Anna podala, což bylo ale bezpředmětné, protože už roky vedeme v této záležitosti soudní spor. A myslíte, že pokud by byl tak jednoznačný, jak uvádí zmíněný pořad, že by už nebylo rozhodnuto?

 Věřím, že po přečtení těchto řádek se alespoň na chvíli zamyslíte, než hodíte kamenem.

Jitka Lebedová