Pomocník Frodo pro Lukáška

Příběh Lukáška Vajce

Když se Lukášek před devíti lety narodil, nezdálo se, že by mělo být něco jinak. Těhotenství bylo chtěné, probíhalo bez komplikací. Už od porodnice byl velice plačtivé miminko. A velmi málo spal. Motoricky byl hodně napřed. V sedmi měsících se postavil u  postýlky, v 9 a půl měsících začal samostatně chodit. Velice rád tvořil a pracoval rukama, v roce a půl pomáhal stavět dětský domeček - vytahoval kleštěmi hřebíky, kladivem je zatloukal, uměl pracovat se šroubovákem, dokonce i akušroubovákem. Tušili jsme, že něco není tak, jak má být, ale neuměli jsme to nijak vysvětlit ani popsat.

 

Na hřišti často chytal afekty. Chtěl si hrát s dětmi, ale neuměl s nimi navázat kontakt nebo se zapojit do jejich hry. Velký milník přišel ve čtyřech letech, kdy jsme zažádali o logopedickou nápravu, protože Luky stále ještě mluvil velice špatně a málo a zároveň jsme byli objednáni do rehabilitačního stacionáře na konzultaci ohledně plochých nohou. Tehdy Luky začal zároveň i chodit do školky. Po měsíci a půl logopedické nápravy Lukáškova slovní zásoba rostla geometrickou řadou. Používal najednou výrazy typu "překrásné, okouzlující" apod. Rozumět mu bylo ale špatně, výslovnost jsme pořád ladili. Nerozeznával od sebe děti. Všechna děvčata se podle něj jmenovala Gábinky a chlapci byli Ondrové. Vyjma své o dva roky mladší sestřičky - tu jménem znal. Ve školce i na hřišti měl Luky ohromné problémy v navazování kontaktu, neadekvátní reakce na vzniklé situace, vynucování si svých pravidel a afekty, pokud někdo pravidla porušil. Od čtyř do sedmi let jsme prošli ordinacemi několika odborníků, rehabilitovali jsme páteř, cvičili výslovnost na logopedii, absolvoval nácviky sociálních dovedností, aby se naučil navazovat kontakt s vrstevníky, naučil se jim naslouchat. Ve čtyřech letech jsem ještě netušila, že je Luky tak výjimečné dítě a v sedmi letech jsem měla doma uzlíček nervů s nasazenými léky na ADHD a antipsychotiky, která mu pomáhají vyrovnávat se s nedokonalostmi světa a otupují jeho touhu tu nebýt. Za tu dobu mu byl diagnostikován Aspergerův syndrom, ADHD a kombinovaná vývojová dysfázie. Z dříve manuálně zručného dítka se stalo motoricky velice neobratné. Nejspíše vlivem zhoršení zraku zejména na pravém oku a přehozením laterality na nevýhodnou levou při používání pravé ruky. V první třídě narazil na realitu toho, jak moc je porušeno jeho vnímání slov a situací a nezvládli jsme se s tím poprat. Během krátké doby přišla autoagrese (ubližování sobě samému) a když jsme se mu v tom snažili zabránit, otáčel agresi i proti nám. Byl naprosto nezvladatelný a životu nebezpečný pro svou mladší sestřičku.

 

Jsou to tři roky, kdy je na medikamentech a za ty tři roky máme doma úplně jiné dítě. Takový kus cesty již ušel. Tolik se toho naučil. Má několik kamarádů, zná jménem již velkou část spolužáků, umí se s nimi bavit i o tématech, které zajímají je. Vše, co nám přijde přirozené, se Luky musí složitě učit. Jak naše situace vypadala zoufale a beznadějně, tak teď již vím, že Lukáš se zvládne zařadit mezi nás ostatní, bude pracovat a věřím, že se i o sebe dokáže postarat sám. Zatím však potřebuje pomoc, aby dohnal vše, co je potřeba.

 

O asistenčního pejska jsme si zažádali po jedné z mnoha návštěv v SPC (speciální pedagogické centrum), které navštěvujeme, aby Luky měl možnost individuálního vzdělávání v běžné základní škole. Od asistenčního pejska očekáváme hlavně snižování napětí ve stresových situacích. Naší velice troufalou představou je, že by jsme po čase mohli Lukymu vysadit i psychofarmaka. Aktuálně se každé léto snažíme o snížení, avšak vždy s velice rychlým nástupem negativity a touhy si ublížit. Luky má neustále veliké problémy s usínáním a často u sebe někoho potřebuje.  Kdyby pejsek ležel u Lukyho, Luky by se dokázal rychleji uklidnit a rychleji by usnul. Každý kdo má, nebo měl psa, určitě dobře ví, jak jen přítomnost tohoto přítele dokáže navodit příjemné pocity. Všichni v naší rodině psy milujeme. Pejsek by se u nás měl jak v bavlnce. Milovaný člen domácnosti, který by mi pomáhal uvolňovat Lukyho stres a napětí, pomáhal by mi, aby se mi Luky v obchodech nebo na výletech neztratil, protože strašně rychle ztrácí pozornost, něco ho zaujme, někam se jde podívat. Luky má potíže s orientací, ztrácí se i ve známém prostředí, zabloudí i v okolí našeho domu. Pejsek by mu pomohl nebát se chodit ven, propojil by ho více s prostředím mimo domov. Protože o to nám jde především; aby se Lukášek bez úzkosti a strachu pořád posouval dál a dál.

 

Děkujeme za přečtení, podporu a případnou pomoc.

 

S pozdravem Vajcovi