Narodila jsem se u mamky Alfy z Oudolnice a taťkovi Agarovi od Pustého močálu. 2.8.1993.
Když jsem vyrostla a bylo mi 8 týdnů,
dali mě k nějaký pani, na předvýchovu. Bylo to tam bezva, hrála jsem si s dětmi
bydlela jsem s rodinou. A pak to přišlo, na moje první
narozeniny mě najednou odvedl nějaký chlap. A tak začala moje kariéra
vodícího psa. Ten pán byl cvičitel vodících psů Jiří Ščučka. Odvedl
si mě a bydlela jsem půl roku u něj. Měla jsem tam kámoše: ovčáka,
rotvajlera a dobrmana. Můj cvičitel totiž zároveň cvičil i policejní psy.
Učil mě něco čemu lidi říkají poslušnost. Musela jsem přijít na povel,
sednout si, lehnout si a dělat další otravný cviky. Moc mě to nebavilo. A
pak mě dal na záda takovou divnou bílou věc, který lidi říkají postroj.
Učil mě chodit rovně, zastavovat na začátku a konci obrubníku, hledat dveře,
schody, výtah a tak. To už bylo trochu zábavnější. A pak přišel ten den.
Páníček byl strašně nervózní. Posadil mě do auta a jeli jsme do Prahy.
Zazvonil u nějakého domu, otevřít přišla cizí
pani, ale byla milá. Pozvala nás dál. Jitka ještě není doma je ve škole.
Jaká Jitka v jaký škole. A najednou přišla ona moje nová panička
Jitka. Byla fajn asi tři dny jsme se spolu učili chodit. A
můj bývalí pán
najednou odjíždí, ale mě to nevadilo moje nová panička se mi líbí.
Chodili jme spolu do školy a ven s její fenkou křížence jezevčíka Rytou.
Asi v mých pěti letech se mnou začala dělat takovou
bezva věc. Lidi tomu říkají agility, je to taková legrace. Skáču přes překážky,
lezu do tunelu, běhám po kladině a na houpačku, prostě žůžo. Pár závodů
jsme spolu i vyhrály.V roce 1997 jsme spolu i vyhrály MR. Ve výkonu vodících
psů. Pak jsem ale začala mýt
problémy, po několika špatně provedených kastracích a začala jsem brát
prášky. Bez nich jsem se počůrávala a nemohla jsem to ovlivnit. Hrůza a běs.
Když beru ty prášky tak je to v pohodě.
Ale veterináři o mě řekli, že se špatně soustředím a že mám
pomalejší reakce když vodím.
A
tak se panička v mých sedmi letech pořídila náhradu. Je to můj kámoš
Larry je to prý Belgičák já mu říkám nedochůdče. Je totiž podstatně
tenčí a lehčí než já. Ale mám ho ráda dělala jsem mu výchovnou mamču
a oporu. Teď už žiju u paničky přítele, nemusím nic dělat a jenom se válím.
S Jitkou se často vidím, ale mám se dobře tak že mi nevadí že jsem
jinde.