Ahoj všichni. HAF!

 Jmenuji se Larry a říkají o mně, že jsem maliňák. Říká se  mi různě: Lery, Lerčí, Lečo, Lerisime a taky Malino. HAF. Má panička Jitka říká, že nemám říkat haf. HAF. Jsem pes, ale lidé mi říkají, že jsem krásná fenka. Jsam sice  malý a drobný, ale zato jsem živý a mám velké srdce. HAF. Nejraději mám svou paničku Jitku a pak taky tetu Katku, která k nám chodí často na návštěvu se svými psy- křížencem Kellym a mou oblíbenou Albinkou. Ta vypadá skoro jako já, ale má delší chlupy.HAF.

    Jak to vůbec začalo: Byl jsem malé štěňátko a bydlel jsem se svými sourozenci. Chodili se na nás dívat lidé, prohlíželi i nás a mluvili o nás. Byl jsem asi nejmenší a nejodstrčenější a tak mě nikdo nechtěl. Až přišla Ona a odnesla si mě. HAF. A tak jsem se přistěhoval do Prahy k trpasličí pinčici Rexině a labradorce Ivaně. Velmi brzy jsem poznal i tetu Katku a její Albinku, která mi trochu nahrazovala maminku. Nejvíce jsem měl rád svojí paničku a držel jsem se jí. HAF. Bál jsem se zpočátku hodně  věcí, ale zjistil jsem, že nemusím. Panička si se mnou často hrála a někdy přitom říkala, že mě cvičí. Byla to psina. HAF. Taky jsem rozkousal hodně věcí. HAF. Vše co mělo dráty bylo moje. HAF. Pak jsem začal chodit s vodící labradorkou Ivanou, abych prý něco okoukal, ale to jsem dělal jen chvíli. S paničkou jsem chodil skoro každý  den do města a učil se nové a nové věci. Když mi byl skoro rok a začaly mě zajímat holky, tak mě vykastrovali. HAF. A cvičili jsme dál. S paničkou i s tetou byla zábava. Jednoho dne jsme jeli, jako častokrát, někam pryč. Panička  byla strašně nervózní a já nevěděl, co mám dělat. Prý jsme byli na zkouškách ZOP. No, ale udělal jsem ji mávnutím ocasem. HAF. A za čas to tu bylo zas. Moc nervózní panička a já zas nevím, co se děje. Zase další zkouška. Tentokrát Zkouška vodícího psa pro nevidomé a slabozraké. I tu jsem zvládl. Však jsem se snažil. HAF. A pak jsme s paničkou jezdili na tábor, kde jsem skákal přes překážky. Lidé tomu říkají agility. My psi tomu říkáme vše prolez a vše přelez. To je vám vůbec super psina. A tak jsem vyhrál závody agility, závody ZOP a připravoval jsem se na MČR ve výkonu vodících psů. Každý den jsem chodil s paničkou cvičit  a skoro každý den i s tetou. To bylo moc prima. Jen kdyby panička nebyla tak nervózní. A je to tady. Snažím se, až se mi nožičky a mozkové závity zavařují. Alespoň mi do toho nikdo nekecá. Jsme  čtvrtí. Všem jsme se moc líbili a na začátek to prý vůbec nebylo špatné. Příště půjdeme určitě znovu. HAF, HAF, HAF. Už jsem byl také na MČR v agility. Byl jsem zatím jen ve družstvu, ale nějak nám to nevyšlo. I to se stává. HAF. A pokračujeme dál: cvičení, závody, ...

    Mám vás všechny (lidi i psy) rád, i když některé raději. Jen některé děti mít nemusím, neboť po mně hází kameny. Prosím mějte mě také rádi, nevolejte na mně, když pracuji a uvolněte  mi prosím cestu. Nekoušu, ale nezkoušejte to. HAF. Zdraví vás malý maliňák Larry s ukousnutým uchem. HAF.

Pro časopis KCHBO napsala Katka Bínová.