Asistenční pes pro Renatu

Dovolte, abych se představila a přiblížila Vám svůj příběh. Jmenuji se Renata a je mi 39 let.

Vlastně to všechno začalo jako ten nejblbější sen, co prostě nevymyslíš a já se z něj ne a ne probudit. Jako by nestačilo, že se mi už od dětství díky mozkové obrně s neveselou prognózou nohy viklaly na všechny strany a já i moje rodiče jsme si prošli peklem. Pro mě osobně byl asi nejhorší posměch mých vrstevníků, plivání a neustálé zesměšňování a předvádění toho jak chodím. Nicméně dnes, s odstupem času vím, že právě tyto zkušenosti a péče mojí maminky ze mě udělaly právě toho silného člověka, kterým jsem dnes. Svojí mamince jsem za všechnu tu péči velmi vděčná.

Jenže aby toho nebylo málo k překonávání v říjnu před 4 nebo 5 lety mi jedna vteřina převrátila znova celý život naruby. Chyba…. pád z koně hlavou snad na jediný šutr široko daleko a výsledkem je přeražená krční páteř, poškozená mícha a ochrnutí…..

Začínala jsemvlastně se vším znovu. Následovaly asi tak 2 nejtěžší roky v mém životě, kdy jsem se kromě těla, v kterém jsem se cítila jako cizí, prala i s výpadky paměti (samozřejmě ve chvílích nejméně vhodných 😊 ), chvíli i koktáním a depresemi, které jsem do té doby neznala.

Popravdě to byla doba, kdy už jsem nechtěla žít a zlobila se na celý svět a nejvíc na sebe a toho doktora, co mi zachránil život. Dnes už to ale vidím jinak a panu doktorovi jsem i poděkovala.

Byla to ovšem dlouhá cesta, na které mi pomáhalo mnoho lidí, ať už známých nebo cizích a mnozí z nich se stali mými přáteli.

Můžu říct, že žiji velmi aktivní život, pracuji pro IBM v Brně, příležitostně překládám, ve volném čase plavu, jezdím na kole a věnuji se seberozvoji a všemu, co mě dělá šťastnou. Vrátila jsem se dokonce i k cestování, které celý život tolik miluji a vozík pro mě není překážkou, ale pomocníkem.

V poslední době vážně uvažuji o pořízení asistenčního psa, který by byl nejen mým helprem , ale parťákem a s kterým bych se mohla věnovat agility a canisterapii pro staré lidi, abychom

udělali něco dobrého i pro jiné lidi. Jsem si vědomá toho, že je to obrovský závazek, ale na druhou stranu i radost, a proto jsem uvítala možnost vám napsat tento dopis a z celého srdce děkuji za to, že jsem jeden z lidí, nad nímž se svou pomocí budete uvažovat a ať už vaše rozhodnutí bude jakékoliv, jsem za to šťastná.

Snažím se být velmi aktivní a co nejméně závislá na pomoci od ostatních a právě asistenční pes by mi pomohl v situacích, které zdravému člověku přijdou jako samozřejmost. Patří mezi ně otevírání a zavírání dveří, které je pro hendikepovaného člověka velmi obtížné, oblékání případně svlékání částí oblečení, ale i podání nějakého předmětu ze země, kdy nahnutí z vozíku, může pro mě skončit i převrhnutím a pádem z vozíku. Kromě pomoci s mými fyzickými potřebami, mi tento parťák pomůže i lépe navázat kontakt s ostatními lidmi, kteří jsou v přítomnosti čtyřnohého chlupáčem mnohem uvolněnější a sdílnější. Psí asistent by byl mou oporou, průvodcem a především by byl parťákem v těžkých životních situacích, s kterými se potýkám.

Přeji vám krásné dny a ještě jednou moc děkuji

Renata Fojtíková